1 Co je to knihovna?

Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost (což je normativní příručka a přes to nejede vlak) uvádí celkem pět významů slova knihovna:

• knihovna jako sbírka knih (přesněji dokumentů),
• knihovna jako instituce,
• knihovna jako budova,
• knihovna jako skříň či regály,
• knihovna jako edice.

Můžeme předpokládat, že první význam - knihovna jako sbírka knih - je významem základním. Pro naše účely je ovšem důležitější význam druhý - instituce k shromažďování, katalogizaci a půjčování knih.

Knihovna = instituce tedy shromažďuje, katalogizuje a půjčuje knihy. První z uvedených činností provozuje odnepaměti, od toho je přece knihovna knihovnou - aby shromažďovala knihy [1]. Teprve když knih v knihovně bylo tolik, že bez systematického řazení by vznikl chaos, knihovny začaly katalogizovat (i když zdaleka ne podle dnešních pravidel). Nakonec - poměrně nedávno - se knihovny otevřely širšímu okruhu čtenářů a začaly knihy i půjčovat. A že u těchto tří činností knihovny nezůstaly, je předmětem následujícího pojednání.

Příště: Od nejstarších soukromých knihoven k současným knihovnám veřejným

[1] Slovo kniha máme my Slované společné. Češi a Slováci říkají kniha, Poláci książka, Bělorusové, Bulhaři, Makedonci, Rusové, Srbové a Ukrajinci [kňíga], Bosňané, Chorvati a Slovinci knjiga. Jeden z výkladů původu tohoto všeslovanského slova vychází z asyrského výrazu kunukku, což znamenalo "pečeť". A přes všechny uplynulé věky jako kdyby se tento pradávný význam pečeti dodnes promítal do dosud běžného rčení co je psáno, to je dáno a také v tom, že někteří jsou ochotni věřit leckterému zjevnému nesmyslu jen proto, že je napsaný, tedy potvrzený, zpečetěný.