GRIMMELSHAUSEN a jeho Simplicius

Jako kdyby Hansi Jakobu Christoffelovi von Grimmelshausen nestačilo jeho dlouhé a obtížně vyslovitelné jméno, pro svůj pikareskní román musel vytvořit další jazykolam: Dobrodružný Simplicius Simplicissimus, to jest Podrobný životopis podivného vaganta jménem Melchior Sternfels von Fuchshaim, totiž jak, kde, kdy a jakým způsobem přišel na svět, co v něm pozoruhodného a pamětihodného viděl, poznal, zkusil a zažil, jakož i to, proč jej zase dobrovolně opustil.

Příběh dítětě/prostáčka/vykuka/svůdníka/dobrodruha/podvodníka/cestovatele a v samém závěru poustevníka je barokně košatý a v ničem si nezadá s pořádným thrillerem. Čtenář uondán množstvím podrobností a popisů (opět velmi barokních) si často řekne: Už dost, tohle je přece už moc!, podobně jako když se Simpliciův vzdálený prapotomek dobrý voják Švejk pustí do obšírného absurního líčení.

A při tom všem příběh začíná lehce načrtnutým obrazem chlapce, který sleduje, jak vojáci mučí jeho otce, aniž by chápal, co se ve skutečnosti děje. Kdyby se jen touto nesmírně silnou válečnou scénou Grimmelshausen zapsal do literární historie, nebude to málo.