Malá recenze na komiks ALOIS NEBEL (díl 1)

Když jsem si poprvé položila otázku "Na jakou knihu mám udělat recenzi?", zmítalo se ve mně nespočet pocitů. Předně souvisely především se strachem, zda takovou recenzi zvládnu, zda bude dostatečně kvalitní vzhledem k oboru, který studuji, zda vůbec bude takovou recenzi chtít někdo číst. Po všech peripetiích, jež se v mé hlavě odehrály, jsem si ale řekla: "Vlastně proč ne, Kláro, risk je zisk." Většinou 😊.Nyní je rozhodnuto, recenzi napíši! Následoval příval nadšení z nové zkušenosti, který ale dlouho netrval. Vystřídaly ho obavy a další nepřeberné množství otázek, přičemž významně vynikala hlavně jedna: "Bude se jednat o recenzi kritickou, nebo o recenzi plnou slov chvály?!" Možná jsem se až příliš dlouho zaobírala touto otázkou a má recenze se od Nového roku nacházela ve stadiu naprosté stagnace, poradila jsem se však s mnohem zkušenějšími – vlastně s těmi nejzkušenějšími – a to s mými profesory z katedry české literatury a komparatistiky. Odpověď na mou otázku byla triviální – "No tak Kláro, co to je za blbej dotaz, napište přece recenzi na tu knihu, kterou si vybavíte hnedle jako první, když nad knihami začnete uvažovat." A tak vám zde na tomto bílém prostoru předkládám recenzi na knihu, jež mi ovlivnila život natolik, že jsem tenkráte (když jsem ji četla poprvé) nebyla schopna ani vstát z postele a odejít na přednášku na fakultu. Nebude se jednat o recenzi kritickou, což bude jistě pro mnohé zklamáním, ale nezoufejme. Doufám, že tento článek není mým prvním a zároveň posledním literárním debutem.

Pokud si sáhnu do hloubi své mysli, vím, že kritika se píše velmi snadno. Vyřknout slova chvály je jistě náročnější. Zároveň je důležité si uvědomit, že nám autoři předkládají svůj život, který mi nenáleží kriticky hodnotit. A proto jsem (po sáhodlouhém uspávajícím výkladu) zvolila jako první knihu komiks Alois Nebel.

(pokračování zítra)